.

Snad každý by chtěl mít zahradu, která kvete po celý rok, nebo alespoň po většinu roku.  Skutečnými kouzelníky v této tvorbě zahrad jsou Angličané. Odborně se takovému stylu říká Cottage gardening . I já se snažím o vytvoření podlouhlého záhonu ve venkovském stylu, lemující cestu na zahradu. Postupně dosazuji květiny, a snažím se vytvořit barevný pás, který střídá nejen barvy listů a květů po celý rok od jara do jara , ale i různé tvary, výšky a plochy.

Na to, aby byl dojem dokonalý je třeba sázet rostliny po více kusech od jednoho druhu a nejlépe  do trojsponu. To znamená, že tři zasazené rostliny vždy vytváří trojúhelník. V takovém případě nemusí platit zásada, že vyšší rostliny dáváme do zadu, nízké dopředu. Třeba právě na okraj lemující cestu je zajímavé zasadit třeba denivku, které svými klenutými listy zasahuje do cesty. Vhodné je do blízkosti takových rostlin zasadit ty, jenž raší a kvetou velmi brzo na jaře, ( podléšky, čemeřice, sněženky, drobné cibuloviny) kdy jsou denivky ještě v klidu.

Jarní květiny se pak v letním období schovají pod listy trvalek které mezitím vyrašily a které je nahradí v kvetení. Pokud je vepředu vysoká rostlina kvetoucí v létě, pak zadní vrchol trojúhelníku by měla tvořit opět vysoká rostlina kvetoucí na podzim (drobnokvětá chryzantema). Vedle denivky můžeme zasadit třeba krásnoočko, které je střední velikosti a kvete od léta do podzimu. To je první trojúhelník, který tvoří denivka, chryzantema, krásnoočko. Vedle krásnoočka zasadíme třeba Saxifragu x arendsi( tvoří bohaté bochánky kvete v dubnu) do zadní části Chelone( tvoří bochánek , středně vysoká v květu , květy má růžové a kvete v pozdním létě) . To je trojúhelník druhý tvořený krásnoočkem, lomikamenem a Chelone. Vedle saxifragy ( světlezelné bochánky) Heuchera palace purple( temné purpurové listy po celý rok), do zadní části trs vysoké trávy. To je další trojúhelník, tvořený lomikamenem, heucherou a okrasou trávou. A tak pokračujeme stále dál.

Prostor mezi trvalkami osazujeme rostlinami které zatahují po odkvětu ( srdcovka) a cibulovinami. Kombinujeme klasické trvalky, jako jsou pivoňka, srdcovka, bergénie, vysoké rozchodníky, vrbina, kopretina, šuškarda, Kniphofie, různé pryšce okrasné trávy, bohyšky atd. Sesazujeme se středně vysokými a nízkými druhy. Nízké polštářové druhy sázíme do přední části tak, aby se částečně rozrůstali do cesty. Tím se naruší pravidelnost záhonu. Vždy je nutno počítat s tím, kdy rostliny raší, jestli zatahují po odkvětu, jestli jim nebude vadit stín okolních rostlin. Rozhodně by jim neměla vadit vlhká půda. Protože takto sestavený záhon se postupně zaplní porostem a krytem listů, pod kterými se drží vlhko. Výhodou je, že se zde nedaří plevelu a když, tak jen minimálně. Mezi trvalky můžeme sázet i dvouletky a letničky, které po dokvětu jednoduše ze záhonu vyndáme.

Takovýto záhon se podle mé zkušenosti nedá vytvořit najednou. Postupně dosazuji a rostliny kterým to nevyhovuje přesazuji na jiné místo. Mnohdy stačí jen o pár centimetrů dál na světlejší okraj. Moc hezké jsou na okraji různé druhy barevných trav.Vhodné je také na lem záhonu zapustit ze 2/3 zaoblené kameny, přes které budou rostliny přepadávat nebo se klenout.  Zamezí se tím rozrůstání do cesty nebo trávníku, zároveň občas se v některém místě odhalí kus kamene, což velmi hezky působí. Rozhodně bych zde neumístňovala trčící špičaté menhiry. Záhon by měl působit nenásilně , přirozeně a jeho základem by měly být klasické trvalky.

Vše je jen o fantazii a trpělivosti. Přeji hodně úspěchů a co nejvíce kvetoucí zahradu po celý rok. A ještě něco, nebojte se velkých rostlin, v takovém zahoně vypadají nádherně.