So
28
Srp
Velmi často dostávám otázky, kdy je nejlepší sázet skalničky, hlavně pak mrazuvzdorné rozchodníky. Díky několikaletému podrobnému studiu těchto sukulentních rostlin , jejich růstovému cyklu a schopností přezimování , mohu říci, že právě nyní, na konci léta, nastala ta nejvhodnější doba pro sázení rostlin rodu Sedum, Hylotelephium, Phedimus a Petroseum. Naskýtá se otázka, proč právě nyní, proč ne na jaře? Abych mohla zodpovědět tuto otázku, musím se vrátit o několik let zpět, do doby, kdy jsem začínala rozchodníky pěstovat.
Ti z Vás, kdo si koupili červencové číslo časopisu Zahrádkář, mohou zde najít můj článek ‚ Rozchodníky na našich zahradách‘. Zabývám se zde těmi nejběžnějšími rozchodníky vhodnými pro pěstování v našich podmínkách. O tento druh rostlin je stále větší zájem, o čemž se denně přesvědčuji i v našem zahradnictví. Naštěstí jsou dnes už dávno přežité mýty o tom, že rozchodník je suchomilná rostlina vhodná jedině na slunce a úplně nejlépe na suchou zídku. Je pravda, že dvě třetiny rozchodníků Vám v takových podmínkách uhynou díky nedostatku vláhy a nadmíry slunečního záření.
Když jsem před letošní výstavou rozchodníků uvažovala o tom, jak aranžovat výstavní kolekci netřesků, vzpomněla jsem si na staré ošatky, které ležely několik let nevyužité ve stodole. Můj záměr byl jednoduchý. Využít pro osázení přírodní materiály, jako jsou kámen, proutí, různé duté pařezy, kůry ze stromů atd. Pro tento účel se zdály bát slámové ošatky vhodné a tak od nápadu k realizaci byl jen krůček a nezůstalo je výše zmíněných dvou ošatek. Díky nim se dostavila spousta dalších nápadů, které jsme společně s J. Doležalovou využily pro ukázky, jak si doma netradičně zaranžovat netřesky a rozchodníky.
Brzo na jaře kvetoucí brambořík – Cyclamen coum se nachází v horských a pobřežních oblastech, které hraničí jižním a východním pobřežím Černého moře v Bulharsku, od západu přes Gruzii a na východě na Krymu. Rovněž byly nalezeny v horách severního Íránu. V jižním Turecku se výskyt rozšiřuje z Hatay přes východní pobřeží Středozemního moře přes Sýrii a Libanon do Izraele. Roste ve stinných místech v jehličnatých a listnatých lesích a křovinách , někdy se vyskytuje mezi kořeny stromů a hrubými kameny.
Gladiolus callianthus je znám spíše jako Acidanthera bicolor nebo také pod lidovým pojemnováním acidentera. Gladiolus, pochází z afrického kontinentu, Etiopie a Madagaskaru. Rostliny tvoří středně velké cibulovité hlízy, až 90 cm dlouhé mečovité listy a velké bílé květy s karmínovým okem, které velmi intenzivně a krásně voní. Acidanthera je atraktivní rostlinou pro trvalkové záhony nebo pro pěstování v okrasných nádobách jako solitérní rostlina. Květy jsou vhodné k řezu, ale díky silné vůni jsou do normálních bytových podmínek nevhodné.
Hylotelephium sieboldii u nás známější pod jménem Sedum sieboldii, je nádherným druhem rozchodníku původem z Japonska. Druh je v našich podmínkách snadno pěstovatelný a velmi oblíbený při osazování skalek a zahradních koryt. Díky své formě růstu, kdy tvoří elegantně klenuté stonky připomínající tryskající proudy vody z fontány, je ideální pro osazování zvýšených partií skalky, štěrbin mezi kameny nebo i v závěsném květináči. Počátkem podzimu rozkvétají na vrcholu jednotlivých stonků kulovitá květenství s výrazně růžovými květy, které vydrží až do příchodu prvních mrazíků. Tento druh je pro polostinná a stinná stanoviště.
Gaillardia – kokarda, je trvalka původem z Ameriky. Rostliny podle jednotlivých druhů dorůstají výšky od 20 do 70 cm. Tvoří vzpřímené , rozvětvující se trsy, s jemně ochlupenými stonky a listy. Květenství je v průměru okolo 7cm , květy jsou v barvách od bledě žluté přes oranžovou až po temnou karmínově červenou. Kokardy jsou trvalky pro slunečná stanoviště s lehkou výživnou půdou. V jílovité půdě se stávají krátkověkými. Výrazné květy se objevují od poloviny léta a nakvétají až do zámrazu. Pro zajištění dlouhého kvetení se musí odkvetlé části odstranit, případně sestřihnou celou rostlinu. Pěstovány jsou jak botanické druhy, které mají mnoho forem a variet, tak barevné kultivary. Gaillardia je vděčná trvalka
Nevím jestli se to stává i Vám, ale občas se zabývám otázkou, jak vlastně vzniklo pojmenování druhů a kultivarů rostlin. Například Sedum repustre ‘Angelina’ . Nádherný rozchodník s jehličkovitými listy, svěží barvy lipové zeleně, vybarvující se výrazně žlutou která přechází v ohnivě bronzovou. Jak vzniklo to pojmenování Angelina? Podařilo se mi zjistit, že jméno tomuto krásnému druhu dal Christian Kress, který provozuje pěstitelské školky v Rakousku. Pan Kress viděl tento rozchodník v soukromé zahradě na své dovolené v Chorvatsku, odkud si tento druh přivezl. Rostlinu pojmenoval Angelina, po manželce majitele zahrady. Tento rozchodníky byl v roce 2002 v USA registrován k distribuci pod dnes již známým jménem Sedum rupestre ‘Angelina’.
Na to, aby Bergenia kvetla, potřebuje mrazivou zimu. Bergénie jsou velmi odolné, stálezelené rostliny pocházející z Asie. Rod neobsahuje mnoho druhů, ale díky své odolnosti byly jedny z trvalek, kdy bylo vyšlechtěno poměrně dost kultivarů, lišících se barvami květů, velikostí a barvou listů. Rostliny se hodí jak do skalek, tak na trvalkové záhony, do stinných zákoutí větších zahrad, ale i do zahradních mís.
Lysimachia punctata – vrbina – čeleď: Primulaceae – prvosenkovité
Prodej SKALNIČEK
ROZCHODNÍKY
SUKULENTY
