So
12
Kvě
Koncem měsíce dubna na skalce vykvetl drobný kosatec s jasně modrými květy. Rostlinka je skutečně drobná, v květu dosahuje pouhých 5 cm výšky. Zajímavá je nejen svým miniaturní velikostí, ale formou růstu. Rostlina vytváří žlutavé nadzemní oddenky, z jejichž vrcholů raší v trsech typické do 6 cm dlouhé, kosatcovité listy. Ty se s příchodem zimy ztrácí a kosatec přezimuje pouze ve formě oddenků. Řeč drobném severoamerickém druhu, Iris lacustris, pocházejícím z pobřeží Velkých jezer ve státě Michigan.
0 komentářů admin | Co kvete na jaře, Iris, Miniskalky a koryta, Stín a polostín |
V jarním období měsíců dubna a května rozkvétá Lewisia longipetala, vzácný druh patřící do čeledi šruchovitých. Tato endemická rostlina roste pouze v pohoří Sierra Nevada v Kalifornii, poblíž jezera Tahoe. Její výskyt je omezen nejvyšší pásy vlhkých oblastí skal, kde se sníh udrží po celý rok. Většina rostlin je orientována na severní svahy s malou okolní vegetací. Lewisia longipetala je vytrvalá bylina tvořící kaudex přecházející v dlouhý kořen, kterým je ukotvena ve skalních štěrbinách. Bazální rozeta tvoří mnoho tenkých, masitých listů, 3 až 6 cm dlouhých. Květenství se skládá z několika květů na krátkých stopkách. Každý květ má asi 8 plátků 1 až 2 centimetry dlouhých, narůžovělé barvy s výrazným žilkováním.
Přiznávám, že mou srdeční záležitostí jsou rozrazily. Nádherné rostlinky s květy barvy jasné oblohy. Rod Veronica ( tak se rozrazil jmenuje latinsky) je poměrně rozsáhlý a obsahuje až 450 druhů. Tak jak je rozmanitý celý rod, tak jsou rozdílné i nároky na pěstování jednotlivých druhů. U nás je asi nejznámější Rozrazil rezekvítek, známý pod lidovým názvem bouřka, který roste jako drobný plevel v zahradách, na polích, okrajích cest. Mezi vzácnější druhy, které při vytvoření vhodných podmínek lze pěstovat ve skalce, je Veronica bombycina. Jedná se o nádherný druh původem z Turecka s jemně stříbřitými listy a poměrně velkými modrými květy, které se objevují v první polovině jara.
Pomalu se blíží jaro a já se těším, až se netřesky začnou navzájem předhánět ve své barevnosti. Tak pestrou paletu barev neobsahuje snad žádná jiná skupina okrasných rostlin. Můžeme začít od bílé a přes odstíny různých barev skončit u černé. Jediná barva která chybí je snad modrá, ale i ta je zastoupena u některých kultivarů jemně namodralým nádechem listů. Mezi netřesky je velmi oblíbená skupina tzv. pavoučků – drobných druhů , které mají povrch růžic pokrytý jemnou pavučinou. Růžice jsou drobnější, kulovitého tvaru a celkový porost tvoří kompaktní bochánky. Skupina těchto netřesků je ideální pro suché zídky, kde vyplní prostor štěrbin mezi kameny. Velké uplatnění má zahradních korytech a na miniskalkách.
Jsou lilie a lilie. Setkáváme se s nimi nejčastěji v zahrádkách a na výstavách. Ale i v naší přírodě můžeme uvidět dva členy rodu, Lilium bulbiferum – lilie cibulkonosná a Lilium martagon – lilie zlatohlavá. Martagon má cibule až 10 cm velké, složené z množství masitých listů, volně sevřených, bez slupky, obepínající její obvod. Její barva je žlutá, dalo by se říct zlatavá. Protože květy jsou nachově červené, tmavě skvrnité, přídomek „zlatohlavá“ by se měl týkat spíše barvy cibule. Květy o velikosti 4 cm mají petály (vnitřní okvětní lístky) výrazně vyhnuté nahoru a mají dlouhé vybíhající tyčinky s pestíky, tmavě červené barvy, nevonné. Pro tvar květů se tato lile zařazuje do skupiny turbinových lilií.
Už několik let do našeho 
Anemone blanda – sasanka vábná, je drobná, hlízovitá skalnička, která roste na polostinných místech. V jarních měsících na sebe upoutává pozornost díky výrazným modrým květům. Barevná škála této sasanky je však mnohem širší. Květy jsou do barvy bílé až po mnoho odstínů růžové. Rostlina vytváří nízké porosty do maximální výšky 10 cm, vhodné jako podrost pod keře a stromy. Na jednom stanovišti postupně vydrží po mnoho let. Podzemní hlízky jsou citlivější na přemokření a holomrazy. Proto je vhodné před příchodem zimy zakrytí chvojím.
Phemeranthus sediformis je více známý pod jménem Talinum sediforme. Jedná se o sukulentní, vytrvalý a nízký polštářovitý druh, dorůstající v květu pouze do 2 cm výšky. Tak, jak rostlina postupně dorůstá, nasazuje stále nová poupata. Ta se otevírají během dlouhé doby, od května do srpna. Dlouhé a bohaté kvetení podpoříme slunečným stanovištěm. Při pěstování ve skalce volíme mírně nakloněné místo nebo štěrbinu s vyšší hrubou drenáží. Rostlina pěstována na takovém stanovišti bez problémů přezimuje i v našich podmínkách. Při pěstování v misce přezimujeme ve studeném skleníku nebo pařeništi.
Osobně jsem spojovala protěž alpskou vždy s Vysokými Tatrami. Zajímavostí ovšem je, že Leontopodium alpinum pochází ze střední Asie, odkud se rozšířila do Alp, Vysokých Tater a dalších částí světa. Protěží je okolo 40 druhů, ne všechny jsou však vhodné pro pěstování v našich podmínkách. Naštěstí se na trhu objevují odolné kultivary, které jsou vhodné pro pěstování ve skalkách, stejně jako v trvalkových záhonech. Jednou z odolných protěží je kultivar Leontopodium alpinum ‘Mignon’ .
Prodej SKALNIČEK
ROZCHODNÍKY
SUKULENTY
